Pákistán - islámská federativní republika

Pákistán je islámská federativní republika ležící v jižní Asii. Pákistán je druhou nejlidnatější muslimskou zemí na světě. Vlastní jaderné zbraně a je členskou zemí Commonwealthu. Hlavním městem je Islámbád, nejdelší řekou je Indus a nalezneme zde savany, pouště a polopouště.

Khyberský průsmyk je pás hor spojující Pákistán s Afghánistánem. V minulosti byl vždy důležitou obchodní stezkou mezi centrální a jižní Asií a strategickou vojenskou oblastí.

Islámábád je hlavní město Pákistánu a centrum federálního teritoria Islámbád. Nachází se na plošina Potohar v severovýchodní části země. Péšávar je hlavní administrativní centrum pro Federálně spravované kmenové území Pákistánu. Samotný pojem Péšávar pochází z perštiny a znamená doslova „vysoká pevnost“. Území, na kterém se město nachází, má za sebou dlouhou a pestrou minulost, během které bylo obsazeno Peršany, Durany, Řeky, Maurijci i Mughaly, Sikhy a Brity.

Takšašíla (někdy též Taksila) je důležitá archeologická lokalita v Pákistánu, kde se nachází pozůstatky stejnojmenného gandhárského města. Od 6. století př. n. l. až do 5. století zde bylo důležité centrum hinduistické a buddhistické vzdělanosti. V roce 1980 byla tato lokalita přiřazena ke světovému dědictví UNESCO.

Harappa je město v Pandžábu, severovýchodním Pákistanu. S městem je spojena mystická kultura starověkého světa Harappan, která existovala podél řeky Indus v dnešním Pákistánu a Indii. Tato kultura byla objevena ve 20. letech 20. století při vykopávkách u Mohendžodára a Harappy.

Mohendžodáro je nejzachovalejší město civilizace poříčí Indu, které bylo vykopáno v roce 1921. Pravoúhlé ulice dokazují urbanistické plánování, zachovala se kanalizace, což svědčí o vysokém stupni hygieny. Domy byly z pálených cihel. Indické písmo na nalezených pečetidlech dosud nebylo rozluštěno.

Takht-i-Bhai je známý a zachovalý buddhistický klášter, který se nachází na skalním hřebeni v Pákistánu. V překladu název znamená „Trůn na vodě“ nebo „Vodní trůn“, protože tento klášter byl vystavěn na svahu, z něhož vytékal pramen. Jeho zříceniny byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Šankardara je obrovská stúpa z druhého století nacházející se v Pákistánu. Je zázrakem, že v této konzervativní muslimské oblasti přežila tak dobře zachovaná. O 2 km dále je ve skále nad cestou vytesána socha Buddhy, tzv. Ghaligai Buddha.

Butkara je důležitá buddhistická svatyně v oblasti Swát v Pákistánu. Pravděpodobně byla vystavěna maurským císařem Ashokou, ale je všeobecně datována do 2. stol. př. Kristem. Stúpa byla vykopána italskou archeologickou misí vedenou v roce 1955.

Karákoram je druhé nejvyšší pohoří na světě – dosahuje výšky 8 611 m (K2). Rozkládá se v pákistánském Kašmíru, Indii a Číně na ploše asi 90 tisíc km2. Táhne se 500 km dlouhým obloukem severně od horního toku Indu rovnoběžně s Himalájí a představuje spojení Himaláje s Pamírem a Kchun-lunem. Je součástí alpinsko-himalájské soustavy.

Čilas je konzervativní městečko v Pákistánu, kde hlavní zajímavostí jsou starodávné nápisy na skalách, které najdete na mnoha místech v okolí Čilasu. Kresby a nápisy zde zanechali jak dávní zdejší obyvatelé, tak dobyvatelé a cestovatelé, kteří tudy procházeli. Pevnost v Chilasu je dnes policejní stanicí. Pevnost a bazar (centrum města) jsou asi 3 km Karakoram Highway.

Kvéta zaujme svou středověkou a koloniální architekturou a zajímavým mixem různých etnik. Na rozsáhlých pláních mezi Quettou a horami, které ji obklopují, se pěstuje spousta ovoce.

Láhaur neboli „město zahrad“ je kontrastní město s úžasnou mogulskou architekturou na jedné straně a jedním z nejšpinavějších Starých měst v Asii na straně druhé. Nachází se v silně zalidněné provincii Pandžáb – „Pětiříčí“. Dnes je 5milionový Láhaur po Karáčí druhým největším městem země.

Autor: Alexandra Rohanová